Dirigent

Slovo šéfdirigenta

Když jsem slyšel, že Slavoš hledá nového šéfsbormistra, trvalo mi dva týdny, než jsem se ozval a vyjádřil zájem. Měl jsem mnoho pochybností, avšak když mi kamarádka řekla „zkus to, proč ne, možná by tě měli rádi“, sebral jsem dost odvahy, zavolal a domluvil si konkurzní zkoušku. Ani jsem nevěděl, jak důležitou a obohacující částí mého života v Čechách se stane chodit každé úterý „k babičkám do Berouna“. Nevím, kdy jsem poprvé zjistil, že sympatie je vzájemná (jak se do lesa volá…); ale už mi bylo jasné, že to asi budou civilizovaní lidé, když místem konkurzu byla restaurace, když dovolili, abych vybral Janáčka a Mozarta, hned se rozhodli mě přijmout, aniž by vyslechli další kandidáty, a pohostili mě palačinkou a pivečkem! Brzo začala naše pravidelná umělecká spolupráce, jezdil jsem do Berouna každý týden, a i když to pro mě byla profesionální činnost, cítil jsem se spíš, jako kdybych navštěvoval svou vlastní rodinu. Pokaždé jsem se vracel naložený taškami, plnými například hrachových lusků, mandlí, jablek a vánočního cukroví, které by vystačilo pro celou armádu…
Ovšemže první týdny byly pro mě docela náročné, neboť jsem se za krátkou dobu během cesty vlakem musel rychle naučit mnoho českých lidových písniček, které Slavoš měl ve svém repertoáru už celé století, a domnívám se, že na počátku jsem se od sboru učil tolik, kolik oni ode mě.
Chci vyjádřit svou vděčnost celému sboru za přátelství a mnoho příjemných zážitků. Jejich pokrok mě těší a pevně věřím, že nikdo neusne na vavřínech, neboť jsem přesvědčen, že ještě nedosáhli hranice svých možností. Hned  při první zkoušce mi byl ukázán článek o Slavoši ve staré hudební encyklopedii. Díky této užitečné informaci jsem, když se občas vyskytly protesty, že něco je příliš náročné, mohl odpovědět: „Vážení, ta věta pro vás není těžká. Tady je napsáno, že jste v roce 1891 zazpívali celé oratorium, a ne jenom jednu větu z něj!“ Chci také převelice poděkovat bývalému sbormistrovi a drahému příteli Slavoše, panu doktoru Vladimíru Lemonovi, který mi svěřil pokračování ve svém díle a povzbuzoval mě v mém úsilí. Velice významnou událostí pro mě bylo, když, se poprvé přišel podívat na jednu z našich zkoušek, k mé úlevě a potěšení požehnal naší spolupráci, řka „ale to se mi líbí!“. Jeho pozitivní vliv trvá dodnes a jeho skladby sboru i mně dělají velkou radost.
Věřím, že veřejnost si již všimla, že do sboru chodí víc nových členů. Uvědomuji si, že když do sboru přibylo několik slečen mladších než já, není už vhodné Slavoš nazývat „mými berounskými babičkami“. Tato skutečnost – a neustávající ochota města Berouna podporovat naše úsilí – inspirují víru, že budoucnost Slavoše a další pokračování jeho jedinečné tradice jsou zajištěny, a to mě nesmírně těší.

Haig Utidjian, Ph.D.

Haig Utidjian studoval na univerzitách v Sussexu, Londýně a Cambridgi, na Accademie Chigiana v Sieně a na Vysoké škole Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde v roce 1995 absolvoval jako dirigent. Získal dirigentskou cenu Ricordi a stal se vítězem soutěže Boba Hardinga o stipendium pro mladé dirigenty. Dále prohluboval své vzdělání s Carlem Mariou Giulinim v Miláně, Richardem Schumacherem ve Valsoldě a Vilémem Tauským (který byl studentem Janáčka, Suka a Talicha) v Londýně. Pro svůj velký zájem o českou hudbu byl pozván Jiřím Bělohlávkem na roční stáž na pražskou Akademii múzických umění, kde navštěvoval specializované konzultace s Františkem Vajnarem a Josefem Kuchinkou a studoval u skladatele Juraje Filasa. Od té doby se Haig intenzivně věnuje propagaci české hudby ve světě.

Haig debutoval v Londýně s Komorním orchestrem Barbicana v roce 1997. Řadu let byl šéfdirigentem Komorního orchestru Sussexu (s nímž pravidelně koncertoval v Královské kapli v Brightonu), uměleckým šéfem The Ensemble Duparc a šéfdirigentem symfonického orchestru a sboru Beethovenovy společnosti Cambridgeské univerzity (do jejichž repertoáru uvedl několik významných děl Druhé vídeňské školy). Také hostoval na různých místech v Anglii, ve Skotsku (jako hostující sbormistr sboru Chorus of the Royal Scottish National Orchestra), Jersey (zahajovací koncert I. mezinárodního festivalu), Belgii (Jonge Filharmonie), Itálii (Festival del Piccolo Mondo Antico), Francii (Festival International Albert-Roussel), Polsku (Dolnosaská filharmonie) a v Arménii (Arménská filharmonie).

V České republice Haig Utidjian dirigoval koncerty v Praze, Teplicích, Mariánských Lázních, Berouně a v Ústí nad Labem, kde také působil jako asistent v Městském divadle. Podílel se na inscenaci Lišky Bystroušky a Netopýra a nastudoval s orchestrem představení Zahradnice z lásky, které bylo provedeno ve Stavovském divadle v Praze. Jeho spolupráce s orchestrem vyústila ve jmenování hlavním dirigentem Severočeského komorního orchestru. Mezi další české orchestry, které dirigoval, patří Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Severočeská filharmonie Teplice, Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, Komorní filharmonie Pardubice, Komorním orchestr České akademie věd apod. Spolupracoval také s divadlem F.X. Šaldy v Liberci, kde mimo jiné dirigoval spojené síly libereckého divadla a Opery z německého Görlitzu při inscenaci Mussorgského Borise Godunova.

V současné době je šéfdirigentem Orchestru a Sboru Univerzity Karlovy v Praze a Symfonického orchestru VŠE v Praze a afiliovaným členem Filozofické fakulty UK v Praze . Hostuje v zahraničí v Evropě a v USA (naposledy koncertoval v Metropolitním muzeu v New Yorku se souborem Axion Estin a v Portlandu, Seattleu a Eugeneu se souborem Capella Romana).

Další aktivity:

Haig vede dlouholetý výzkum v oblastech muzikologie, teologie a filologie a v těchto oborech má rovněž bohatou publikační činnost (v angličtině, češtině, francouzštině a arménštině). Spolupracuje s univerzitami v Kodani a Münsteru a s Akademii San Lazzara v Benátkách, získal fakultní a univerzitní granty na Univerzitě Karlově a pro své zásluhy na poli hudebním a literárním obdržel Komitasovu medaili Arménské republiky a medaili Yakoba Mełaparta Národní knihovny Arménie. Pravidelně se účastní mezinárodních konferencí a přednášel mj. v Benátkách, Berlíně, Kodani, Hanslevu, Hernenu, Oxfordu, Londýně, Budapešti, Bratislavě, Jerevanu, New Yorku a v Library of Congress ve Washingtonu a na domácí půdě v Klementinu, v Českém muzeu hudby, na Katolické teologické fakultě a Filozofické fakultě UK.

Veselé výroky našeho pana dirigenta: – klikni